Jak se Rovníková Guinea vyhnula „kletbě zdrojů“ a udržela si své bohatství?
neznámá guinea
Rovníková Guinea byla bývalou španělskou kolonií, ale v roce 1968 získala nezávislost. Název země pochází od berberského lidu Maroka. Ve středověku muslimové používali termín ,,Guinejci“ (z berberského dialektu ,,blázni“) k označení nespočtu původních obyvatel relativně nerozvinutého západního pobřeží Afriky žijících jižně od Sahary.
Evropané, kteří oblast kolonizovali, ji začali používat jako místní název. Guinea je tedy především geografický region. Podle názvu tohoto regionu dostaly své jméno současně tři země: Guinea, zmíněná Rovníková Guinea a Guinea-Bissau. Nepřímo souvisí také s Papuou Novou Guineou v Oceánii.
Sofistikované čtenáře tato koloniální historie pravděpodobně nepřekvapí. Rovníková Guinea se skutečně proslavila díky svému prvnímu prezidentovi, doživotnímu diktátorovi Maciasi Nguemovi.
Od zkázy k prosperitě
Macias Nguema nebyl příliš chytrý, ale byl velmi loajální ke španělským úřadům. To mu dalo malou pozici v koloniálním systému a udělalo z něj vhodnou postavu pro ostatní politiky, když Rovníková Guinea vyhlásila nezávislost. Chtěli slabého vůdce – dostali šílence.
Vládce trpěl demencí a pravděpodobně i jinými duševními chorobami. Zničil všechny vzdělávací a náboženské instituce. Zavřel média. Všichni Evropané a „černí“ intelektuálové byli postaveni mimo zákon. Zároveň byla zničena buržoazie a malý počet měšťanů. Důraz byl kladen na negramotné venkovské obyvatele.
Stejně jako ostatní diktátoři byl i prezident posedlý vytvářením kultu osobnosti. Jednoduše se prohlásil za Boha. Aktivista jednal podle zásady, že „aby byli všichni šťastní, musí být zastřeleni nespokojení“. Za 10 let vyhubil 16 % obyvatel země a desetitisíce ze země uprchly – počet obyvatel země je 290 000!
Mimochodem, všichni Španělé a jejich míšenci byli také lynčováni svými sousedy se souhlasem Nguemy. Výsledkem bylo, že v polovině 70. let mělo méně než 10 lidí v zemi přístup k vyššímu vzdělání. Ekonomika zcela upadla.
V roce 1979 byl Macias svržen jeho synovcem, náčelníkem Národní gardy Teodorem Nguemou. Teodoro stále vládne Guineji. Je mu 81 let. Na rozdíl od svého strýce se nový diktátor ukázal být prozíravějším vůdcem.
Ropa byla v této zemi objevena v 90. letech 20. století. Teodoro povzbuzoval Evropany, aby využívali své zdroje. Díky daním a clům spojeným s jeho výrobou a také finanční správě mezinárodních organizací se národní hospodářství rychle vzpamatovalo.
Jak se žije lidem v Rovníkové Guineji?
Je lídrem kontinentu v HDP na obyvatele. Země je na prvních třech místech v těžbě ropy a v první pětce ve vývozu dřeva. Guinejci se také mohou pochlubit bohatými zásobami nevyužitých zdrojů, jako je titan, uran, zlato a mangan.
Vodní zdroje zůstávají nedostatečně rozvinuté a průmysl, cestovní ruch a odvětví služeb jsou prakticky nerozvinuté. Mnohé ze zátok vhodných pro přístavy jsou prázdné. Po svržení Macias Nguema se populace země rychle zotavila a od té doby se pětinásobně zvýšila na 1,6 milionu.
Rovníková Guinea má všechny předpoklady stát se bohatou zemí. Rozvoji v Africe bohužel brání korupce, nepotismus ve vládních institucích a poměrně tvrdý politický systém.
Příjmy z ropy jsou velmi nerovnoměrně rozděleny. Rovníková Guinea má nejvyšší index bohatství na světě. Více než 40 % populace žije pod hranicí chudoby, přibližně 15 % nemá přístup k čisté vodě a 20 % dětí umírá během prvních pěti let života.
Úroveň lékařské péče je zde velmi nízká. Tuberkulóza a malárie jsou v zemi běžné a 6,2 % populace trpí HIV. Guinea má pouze 3 lékaře na 10 000 obyvatel (pro srovnání, stejné číslo v Rusku je 37,2 lékaře).
Situace ve školství je nadále velmi špatná. Pouze 43,6 % studentů absolvuje střední školu. Drtivá většina žen se vdává po dokončení páté třídy.
Rovníková Guinea je na poměry „černých“ zemí na rovníku bohatá. Nicméně i ve srovnání se severní Afrikou zůstává země vzdálená. HDP na obyvatele je zde srovnatelné s Jihoafrickou republikou, Mongolskem, Arménií a Thajskem. Většina lidí tu má ale mnohem horší život.
Sami Guinejci jsou ale ohledně budoucnosti optimističtí. Lidé věří, že jejich čas právě začal a že se život za 20 až 30 let změní k lepšímu. Stejně jako ostatní rychle rostoucí země by se Rovníková Guinea mohla stát další Saúdskou Arábií nebo podlehnout Kongu, Burundi a Středoafrické republice.
