Je dobře známo, že krvavé války začínají kvůli maličkostem, například kvůli ukradenému vědru. Nepokoje mohou být vyvolány vtipnými nesmysly, ale pak se mohou změnit ve vážné narušení společnosti. Shromáždili jsme příběhy o tom, co považujeme za nejhloupější a nejnevysvětlitelnější nepokoje v historii lidstva.
Nepokoje kvůli nahým zadkům
Kumán byl prokurátorem Judeje v letech 48 až 52 našeho letopočtu, krátce po nechvalně proslulém Pilátovi Pontském. Během těchto čtyř let došlo ke třem povstáním proti Římanům v provinciích jmenovaných císařem. První a nejvážnější incident začal žertem jednoho z legionářů, který urazil náboženské cítění Židů.
Stalo se to na Velikonoce, velmi blízko jeruzalémského chrámu. Popis tohoto incidentu zanechal potomkům historik a velitel Josephus Flavius. Píše, že v jednom z chrámových ambitů byla jako obvykle umístěna římská kapela, která měla o dlouhých prázdninách udržovat pořádek.
Stalo se tehdy, že jeden z vojáků zvedl plášť, vulgárně se sehnul, otočil se k Židům zády a vydal zvuk odpovídající poloze, kterou zaujal.
Židé netolerovali takové znesvěcení na pozemku chrámu a na legionáře se házelo kamení. Obyvatelé města požadovali, aby ti, kdo svátek znesvětili, byli jako odplata vydáni, ale Římané kategoricky odmítli vydat své spolubojovníky na jistou smrt. Pak začala u chrámu a v okolních ulicích rozsáhlá vzpoura proti arogantním pohanům.
Kumáni byli tak vyděšeni rozsahem povstání, že požádali o posily ze sousedních měst. Vojska, která vstoupila do centra města z několika směrů, vyvolala paniku v řadách výtržníků, kteří se hrnuli ze všech stran. Podle Josephuse zemřelo ve výsledném potlačení asi 10 000 lidí, ale povstání bylo potlačeno. Sám prokurátor byl o čtyři roky později sesazen, ztratil podporu císaře a zbývající dny strávil ve vyhnanství.
Studenti se bouří kvůli špatnému vínu
V roce 1354 otřásla anglickým univerzitním městem Oxford největší studentská vzpoura v historii. V důsledku masakru byla univerzita vypálena, 63 studentů a profesorů bylo zabito a král musel být povolán o pomoc, aby potlačil rebely.
Všechno to začalo v oxfordské taverně na den sv. Scholastiky, studentský svátek. Mladíkům víno v obchodě nechutilo a začali se rvát, které se následně přesunuly do ulic města. Nutno říci, že se obyvatelé Oxfordu živili na úkor hostujících studentů, ale zároveň je hořce nenáviděli.
Studenti nejslavnější univerzity v království neustále pili, rvali se a souboje, znásilňovali ženy a kradli vše, co jim přišlo pod ruku. Potížisté se tentokrát rozhodli využít této příležitosti a zapomenout na všechny své křivdy. Obyvatelé města vnikli do koleje, zapálili ji a všichni, kdo se poznali jako studenti, byli nemilosrdně zavražděni.
Trpěli přitom i učitelé, kteří před dováděním svých žáků vždy přivírali oči. Mrtví a zranění byli házeni do žump, zavěšeni na sloupech a stromech a plaveni po Temži. Univerzitní tým se zoufale bránil, ale výhodu měli domácí.
Město mohlo být zcela zničeno, ale místní úřady, které viděly situaci jako mimo kontrolu, vyslaly ke králi posly. Edward III měl to štěstí, že byl poblíž se svou armádou a okamžitě spěchal do Oxfordu. Povstání bylo potlačeno a obyvatelé města byli shledáni vinnými.
K potrestání obyvatel Oxfordu král nařídil, aby se každý rok v den svaté Scholasticy konal pohřební průvod starosty a nejváženějších občanů s holými hlavami na památku zesnulého studenta. Po průvodu se vedení města bránilo bohoslužbě ze všech sil a muselo za každého zabitého studenta zaplatit státní pokladně pokutu jeden haléř.
Britové respektovali tradice a zvyk platit pokuty na památku trval 470 let až do 19. století. Samotné královské nařízení bylo zrušeno v roce 1955, na přelomu 20. století.
Nepokoje o horkovzdušné balóny
11. července 1864 britský průkopník letectví Henry Coxwell plánoval otestovat svůj další výtvor: horkovzdušný balón. Pro spuštění zařízení si vybral pole ve městě Leicester, kde se shromáždilo velké množství místních obyvatel a turistů. Coxwell plánoval skutečný triumf technologického pokroku a plánoval všechny překvapit svým vynálezem.
Na palubu letadla přivedl dvě odvážné ženy, aby dokázal, že jeho nápad je zcela bezpečný. Vše však nevyšlo podle vynálezcova plánu. 50 000 lidí, kteří přijeli uvažovat o letu, se nudilo, očekávali zázrak a mnoho „skládalo“ whisky a gin.
Když se Coxwell se svým balónem a asistentem konečně objevili před davem, někdo spustil fámu, že je podvodník a že balón není skutečný. Na statečného Henryho a jeho společníky byly házeny urážky a odpadky, načež zasáhla policie. V davu jeden z policistů omylem kopl do upadlé dívky a tato událost se stala katalyzátorem skutečné vzpoury.
Zatímco někteří účastníci se poprali s policií, jiní, progresivnější, přistoupili k balonářům a začali požadovat, aby okamžitě vzlétli. Ti, co byli na místě, se přitom tísnili kolem koše a tahali zařízení z různých stran. Coxwellovo odmítnutí dovolit gondole vzlétnout s opilcem, který na ní visí, bylo považováno za urážku a dav rozdrtil balón, jeho majitele a cestující.
Drahý balón je zcela zničen a Henry a jeho dva asistenti jsou téměř zabiti. Za asistence policie se balónářům podařilo uprchnout ze stadionu do nedalekého domu. Pan Coxbill se slzami v očích sledoval z okna cizího domu, jak jeho balón roztrhal dav opilých kopáčů.
Boj mezi klaunem a hasičem
Kanadské město Toronto v polovině 19. století bylo divoké místo plné nejrůznějších podezřelých postav. Na 40 000 obyvatel existovaly stovky barů a nevěstinců, které nebyly nikdy prázdné. To je přesně místo, kde „SB Hovis‘ Star Troupe and Zoo“ z Ameriky přijeli na turné.
Cirkusový tým byl velmi různorodý, ale všichni od akrobatů přes klauny až po podivíny byli velmi zkušení a velmi zoufalí lidé. Po několika velmi úspěšných představeních se tato skupina klaunů rozhodne oslavit nabitým davem chlastu a prostitutek v jednom z místních nevěstinců na rohu Kings Street a Jervis Street.
Cirkusáci však nevěděli, že zařízení bylo několik let považováno za cechovní zařízení. Hasiči Hook & Ladder si toto místo vybrali k odpočinku po zaslouženém dni práce. Když umělci vstoupili do nevěstince, byl už plný opilých hasičů. Když hasiči uviděli klauna u dveří, začali na jejich účet žertovat a zesměšňovat své povolání.
Ale klauni nemají rádi, když se jim po hodinách smějeme. A nejodvážnější cirkusák obratnou ranou smekl klobouk z hlavy nejarogantnějšího šmejda. Poté vypukne v nevěstinci boj a klaun z něj vyjde jako vítěz. Ponížení a zbití hasiči byli vyhozeni ze dveří a uvnitř zařízení začala bakchanálie, k níž se přidali i vítězové.
Poražení ale nechtěli žít v hanbě, a tak druhý den přišli do cirkusového města s prosbou o pomoc z řad měšťanů. Davy napadaly cirkusáky, házely kameny a rozbíjely dodávky. Když někdo otevřel klec se zvířaty, kolem místa masakru pobíhali lvi, opice a žirafy. Cirkusáci se i přes početní převahu nepřítele nechtěli vzdát a bitva se protahovala.
Starosta Toronta dorazí do cirkusu, aby zastavil rvačku. Starosta dokonce dokázal zachránit život jednoho z klaunů tím, že vyrval sekeru z rukou rozzuřeného hasiče, který ji zvedal, aby zasadil rozhodující úder. Přestože nepokoje byly potlačeny, cirkus byl zcela zničen a účinkující byli tvrdě napadeni.
Tento incident byl pro město dobrý. Tento incident podnítil policejní reformu a udělal z Toronta bezpečnější a přívětivější město.
